Anotace: Drtivá většina žen dělá v životě díky vrozené, pohádkami pěstované naivitě a zamilovanosti mnohé chyby, které je samotné zbavují sebeurčení, sebevědomí a mnohdy i zdravého rozumu. Lidskou formou, prošpikovanou nadhledem, ironií a humorem, popisujeme osudy našich klientek, které se dostaly do labyrintu vlastní naivity a mnohdy až zásadní a bolestivá osudová rána, přiměla tyto dámy žít a myslet zcela jinak. Pomocí numerologie i karmalogie a následným rozborem dat, patřících našim hrdinům, přesvědčíme čtenáře o tom, že despotismus, poruchy osobnosti i třeba touha po materiálním zajištění máme mnozí již v datu narození a bylo by vhodné to vědět. Jinak se nám všem může docela dobře stát, že se budeme ve svém životě řídit větou: KAŽDÝ SI HLEDÁME SVÉHO VRAHA…   

BLBKA MAGISTRA

Když jsem si přečetla název, kterým uvádím tuto kapitolu, maličko jsem se zamyslela a zavolala své kamarádce Věrce.

„Ahoj! Člověče, právě píšu kapitolu s názvem Blbka magistra a přemýšlím, jestli to nemám napsat o sobě! Co ty na to?“

„Si jako normální?“

„A proč?“ ptám se prostoduše…

„To by Ti stejně nikdo nevěřil, ten tvůj životní septik, Hannah!“

A bylo to.

Šla jsem se pak projít do překrásného dusivého dne, který ani při nejlepší vůli nemohu nazvat letním.Už asi pátým rokem nepokládám léto za opravdové léto, ale za nepřítele, který mě stůj co stůj chce zničit a dostat na Jipku.Vždy, jak tak procházím uličkami a čekám, kdy z toho hicu omdlím,napadne mě věta, nebo spojení slov, které si ihnd zapíši.Tentokrát to bylo toto :navštívila mě paní, celá v černém a já jsem měla dojem, že mi nese parte……..

Druhý den jsem měla docela brzy ráno objdnanou klientku, tak jsem si nahodila na obličej brizolit, abych vypadala jak člověk, který nestraší malé děti a těhotné matky a vyšlo mi to tak tak, protože dáma již stála u mých dveří a zvonila jak Zvoník u Matky Boží.

Otevřela jsem dveře a uviděla dámu v černém oděvu a shrbenými zády, za něž by se výše jmenovaný Zvoník nemusel stydět.

„Zdravím Vás“, povídám zvesela.

„Nesete mi parte, či co?“

Dáma na mě kouká pohledem malého dítěte, kterému kdosi vylil kakao a povídá:

„Vy jste mého strýce znala?“

Po chvilce konverzace jsme si vyjasnily, že ani jedna z nás není cvok (skutečně ji nedávno zemřl strýc)a daly jsme se do práce s jejím datem, s jejím životem, trápením a neaskutečnou naivitou, která hraničila snad až s blbostí…Nebo, že by to byla láska…?????

Podívala jsem se na datum její a jejího partnera a byla jsem přesvědčena, že jí ten maník vodí za nos, že je to sedmilhář a má co dělat spíše sám se sebou vzhledem k jeho nízkému sebevědomí. Vzhledem k jeho datu měl hodně rád peníze a svobodný život, rychlost a akci.Ale ty penízky nejvíc.Kromě sebe, to je jasný, že?Nic neříkaje jsem rozhodila kartičky a už se nám to začalo klubat.

„Takže, dobrá ženo, je tady nějaký domek, nějaký miminko, hodně moc falše a dvě ženy…Kterápak jste Vy?Ta těhotná?“

„No, právě, že ne…“

Naivka se seznámila s Bobem (skoro každý muž je v Nesvadbovštině nazýván Bobem) před třemi roky a bylo to úžasné!Naivka vydělávala jak vzteklá, neb byla Mgr a Bob..Bob byl prý rentiér.V tomto okamžiku jsem se zamyslela nad tím, zda bych věřila třicetiletému muži s úsměvem frocka tuto informaci a nechtěla si ji ověřit.

Jezdili na večírky, výlety a na dovolené.Nebydleli spolu ale, neboť náš Bob, rentiér, měl neusálé nějaké schůzky, dělal „byznys“, tudíž naivce vysvětlil, že až bude ta pravá doba a budou mít dost lováčků na domeček , přestěhují se tam ručku v ručce.

V době jeho nepřítomnosti Naivka pracovala až do večera, aby taký nějaký peníz naškudlila a byla Bobovi vděčná, když ji vzal jednou za čas do exkluzivní restaurace, v níž zařídit rezervaci bylo tak obtížné, jako potkat Toma Cruise v Olomouci na náměstí a čekalo se na místa tak dlouho, jak na operaci endoprotézy.To, že si „zapomněl“ kreditku a musela večeři zaplatit mnohdy ona – to jí jaksi nepřipadalo divné, neboť byla ráda, že ji vyvedl mezi lidi.Nebo kravku na pastvu?…

A jak to dopadlo? Odpověď najdete v knize!